|
| |
|
|
Diagnostika diafragmového výboje ve vodných roztocích a jeho aplikace pro povrchovou úpravu nanomateriálů
Dřímalková, Lucie ; Brablec, Antonín (oponent) ; Janda,, Mário (oponent) ; Krčma, František (vedoucí práce)
Přesný mechanizmus samotného zapálení výboje v roztocích není dosud znám, ačkoli v posledních několika letech došlo k velkému pokroku a přiblížením, z nichž některá jsou nastíněna v teoretické části práce. Tato práce je rozdělena na dvě experimentální části. První část se zabývá diagnostikou diafragmového výboje v roztocích elektrolytů a druhá část je zaměřena na jeho využití k rozpadu aglomerátů (vyšší homogenizaci distribuce) uhlíkových nanotrubek v roztocích. V experimentu 1 se k diagnostice diafragmového výboje v roztocích elektrolytu používaly tři různě velké reaktory (4 l, 100 ml, 50 ml) s diafragmovou konfigurací. Diagnostika probíhala pomocí časových záznamů proudu a napětí s doplněním synchronizovaných snímků z ICCD kamery, které byly zapojeny do čtyřkanálového osciloskopu. V-A charakteristiku lze popsat pomocí tří dějů probíhajících v roztoku elektrolytu za postupného zvyšování napětí. Za postupného zvyšování napětí v roztoku dochází nejdříve k elektrolýze. Další fáze je tvorba mikrobublin či bublin, která je na křivce charakteristická mírným poklesem nárůstu procházejícího proudu. Prudkým nárůstem procházejícího proudu je zase charakteristická poslední fáze a to výbojová fáze. Vzdálenost elektrod od diafragmy nijak významně neovlivňuje V-A charakteristiku. S vyšším průměrem dírky prochází vyšší proud, což však nemá vliv na počátek generace bublin či zápalné napětí. Čím je tloušťka diafragmy vyšší, tím je potřeba vyšší napětí k počátku generace bublin a následně i k zapálení výboje. Porovnáním napětí počátku generace bublin a zápalných napětí pro PET diafragmy a diafragmy z keramiky nebyl zjištěn žádný zásadní rozdíl. Jedním z nejdůležitějších parametrů je vodivost roztoku elektrolytu. Čím vyšší je vodivost roztoku, tím je potřeba nižší napětí pro počátek generace bublin a také dochází ke generaci výboje při nižším zápalném napětí. Druhá experimentální část je zaměřena na zkoumání vlivu diafragmového výboje na uhlíkové nanotrubky. Pro úpravu uhlíkových nanočástic se používá speciálně navržený reaktor ve tvaru U. Jako elektrolytický roztok je používána vodovodní voda a vodné roztoky organických sloučenin. Výboj je generován pomocí nepulzního stejnosměrného zdroje s napětím v rozmezí 0 – 2,8 kV přiváděným na platinové elektrody umístěné v roztoku elektrolytu. Výsledky měření prokázaly, že diafragmový výboj má pozitivní účinky na rozmotání shluků a aglomerátů uhlíkových nanotrubek. Primární účinek na rozmotání mají pravděpodobně rázové vlny generované výbojem. Ukázalo se, že ošetření plazmatem v katodovém a anodovém prostoru se liší. Ošetření plazmatem v anodovém prostoru má mnohem vyšší účinky než v katodovém. Účinky rozmotání uhlíkových nanotrubek roztoku jsou dlouhodobé a neztrácí svůj efekt ani po několika měsících. Pomocí infračervené spektroskopie nebyly zjištěny žádné významné změny ve struktuře plazmatem ošetřených nanotrubek.
|
|
|
The Effect of temperature treatment TiO2 nanoparticles on antibacterial properties
Bytesnikova, Z. ; Valeckova, V. ; Švec, P. ; Richtera, L. ; Šmerková, K. ; Vítek, Petr ; Adam, V.
The synthesis of TiO2 nanoparticles (NPs) under various temperature treatments was described and TiO2 NPs was subsequently tested as an antibacterial agent. Scanning electron microscopy (SEM), Raman spectroscopy, Dynamic light scattering (DLS) were used to confirm structure of TiO2 NPs and detect differences between individual batches treated with different temperature. Antibacterial properties were tested on Escherichia coli (E. coli). TiO2 NPs as photocatalyst was incubated with bacterial cells under ambient light. Changes in temperature treatment can affect diameter size and crystal structure of TiO2 NPs as well as its antibacterial properties.
|
|
|
Polymerní sondy pro fotodynamickou terapii pevných nádorů
Kotalík, Kevin ; Etrych, Tomáš (vedoucí práce) ; Kovář, Marek (oponent)
Jedním ze slibných studovaných přístupů k onkologické léčbě je fotodynamická terapie, která je založena na podání tzv. fotosenzibilizátorů, fotoaktivních látek, mezi které patří zejm. porfyriny, a následném ozáření nádoru světlem o vhodné vlnové délce. Dojde tak k excitaci fotosenzibilizátoru přítomného v nádoru a tvorbě reaktivních forem kyslíku (ROS), které způsobí apoptózu nádorových buněk vedoucí v důsledku k zániku nádorové tkáně. Ve fotodynamické terapii může být s výhodou využita i strategie podání proléčiva, které je metabolicky přeměněno na aktivní fotosenzibilizátor. Tímto proléčivem může být ve fotodynamické terapii kyselina 5-aminolevulová (5-ALA) či její estery, které jsou metabolizovány na protoporfyrin IX (PPIX), vlastní fotosenzibilizátor. Cílené dopravy léčiv do nádorové tkáně je možné dosáhnout použitím různých dopravních systémů, např. vodorozpustných polymerních konjugátů nesoucích léčivo. Tyto polymerní nosiče jsou díky své velikosti zachytávány v pevných nádorech, kde prostupují nádorovými cévami, které jsou, na rozdíl od tkáně zdravé, nedokonale vyvinuté a obsahují mezery mezi endoteliálními buňkami. Tento tzv. efekt zvýšené propustnosti a zádrže (EPR) je základním principem záchytu vysokomolekulárních polymerních nosičů v tkáni pevných nádorů. Jako polymerní nosič lze využít...
|
|
|
Polymerní sondy pro navigovanou endoskopickou chirurgii pevných nádorů
Horák, Dominik ; Etrych, Tomáš (vedoucí práce) ; Bouček, Jan (oponent)
1 Abstrakt: Tato práce se věnuje vývoji látek pro fluorescenčně navigovanou endoskopickou chirurgii, a to jak nízkomolekulárních, tak především vysokomolekulárních, s důrazem na vlastnosti nádorové tkáně i samotné látky. V průběhu let se postupně upustilo od nízkomolekulárních látek jako je indokyaninová zeleň především z důvodů velmi nízké lokalizace a krátké doby oběhu. Vyřešit tyto nevýhody si kladly za cíl polymerní sondy mj. na bázi pHPMA, jelikož nádorová tkáň vykazuje efekt zvýšené propustnosti a zadržování, který je specifický právě pro makromolekulární látky. Vazba fluoroforu na polymer ale způsobuje zhášení, proto byly navrženy nástupnické systémy, které fluorofor odštěpují - například díky kyselému prostředí nádorové tkáně či nad expresi některých peptidas. Právě polymernímu systému, na kterém je fluorofor vázán pH-senzitivní spojkou, se věnuje experimentální část této práce. Klíčová slova: polymerní sondy, fluorescence, pH-senzitivní, nanomateriály, řízené uvolňování, zhášení, Cyanine7
|
|
|
Biokompatibilní polymerní nanomateriály s nesteroidními léčivy v protizánětlivé terapii
Běhalová, Kateřina ; Etrych, Tomáš (vedoucí práce) ; Kovář, Marek (oponent)
Cílem této bakalářské práce byla syntéza, fyzikálně-chemická a předběžná biologická charakterizace vodorozpustného biokompatibilního polymerního systému pro cílenou dopravu acetylsalicylové kyseliny do zánětem postižené tkáně. Tyto systémy by v budoucnosti mohly být využity pro terapeutické využití v rámci léčby chronických zánětlivých onemocnění. V rámci projektu bylo připraveno několik vhodných derivátů acetylsalicylové kyseliny a polymerní nosič na bázi N-(2-hydroxypropyl) methakrylamidového kopolymeru. V posledním kroku bylo provedeno připojení derivátu acetylsalicylové kyseliny na kopolymer za vzniku pH senzitivní hydrazonové vazby umožňující řízené uvolnění navázaného léčiva v cílové oblasti. Součástí práce je SEC, NMR a HPLC charakterizace syntetizovaných látek, ověření jejich stability v roztocích o různém pH a výsledky uvolňování nízkomolekulárních derivátů z polymerního nosiče, a to jak při fyziologickém pH, tak mírně kyselém pH, modelující prostředí zánětu. Dále bylo v rámci této práce pomocí laktátdehydrogenasové eseje prokázáno, že syntetizované deriváty acetylsalicylové kyseliny nevykazují akutní toxicitu na úrovni nekrotického působení. Rovněž byla potvrzena jejich inhibiční aktivita vůči cyklooxygenase 1. Polymerní konjugát acetylsalicylové kyseliny či jejího derivátu by mohl poskytnout...
|
|
|
Biokompatibilní polymerní nanomateriály s dexamethasonem v protizánětlivé terapii
Starenko, Daniil ; Etrych, Tomáš (vedoucí práce) ; Indra, Radek (oponent)
Chronická zánětlivá onemocnění jsou velmi rozšířená a ovlivňují život mnoha lidí po celém světě. Jejich dlouhodobá přítomnost v organismu může vést k rozvoji jiných nemocí, jako je diabetes, ateroskleróza a onkologická onemocnění. Současná terapie zpravidla nevede k úplnému uzdravení pacientů, ale je zaměřena na potlačení imunity s cílem zmírnit symptomy onemocnění. Nevýhodou této imunosuprese je mnoho nežádoucích vedlejších účinků v důsledku dlouhodobého a neselektivního působení léčiv. Jedním z aktivně zkoumaných směrů pro vylepšení efektivity léčby zánětlivých onemocnění je použití polymerních systému pro dopravu léčiv, které umožňují delší cirkulaci léčiv, jejich lepší distribuci, cílení a řízené uvolňování. Dexamethason je jedním z nejčastěji používaných glukokortikoidů při léčbě zánětlivých onemocnění, jehož vlastnosti mohou být použitím polymerních dopravních systémů zlepšeny. Kromě toho v poslední době nachází širší uplatnění v léčbě zánětů tzv. biologická léčba, při které se využívají protilátky schopné specificky rozeznávat a vázat se na antigen. Jednou z nich je chimérická monoklonální protilátka infliximab, inhibitor prozánětlivého tumor-nekrotizujícího faktoru α (TNF-α). Představována bakalářská práce se zabývá syntézou a charakterizaci polymerního konjugátu na bázi...
|
|
|
Biodegradabilní polymerní nosiče léčiv se strukturou navrženou pro zvýšenou prostupnost nádorovou tkání
Hrochová, Michaela ; Etrych, Tomáš (vedoucí práce) ; Sedláček, Ondřej (oponent)
Nádorová onemocnění jsou po celém světě jednou z nejčastějších příčin úmrtí. V České republice je právě pětina úmrtí zapříčiněna onkologickým onemocněním. Velkým problémem jsou při léčbě onkologických onemocnění nežádoucí účinky chemoterapie, které činí pacientům léčbu ještě těžší. V případě předkládané bakalářské práce je výzkum soustředěn na syntézu polymerních nosičů, které by mohly sloužit jako dopravci cytostatik do nádorové tkáně. Při použití nosičů cytostatik by bylo působení na zdravé tkáně a tím způsobené nežádoucí účinky výrazně sníženy. Práce je zaměřená na syntézu a fyzikálně chemickou charakterizaci nových diblokových polymerních nosičů cytostatik, konkrétně cytostatika docetaxelu. V předkládané práci je vedle úspěšné syntézy nových vodorozpustných polymerních prekurzorů a konjugátů na bázi N-(2-hydroxypropyl)methakrylamidu studována hydrolytická stabilita syntetizovaných diblokových systémů v 0,3M fosfátovém pufru o pH 7,4 simulujícím prostředí krevního řečiště. Úspěšně bylo ověřeno, že syntetizované polymerní systémy jsou hydrolyticky labilní, a tudíž snadno vylučitelné z organismu. V práci je dále prokázaný vliv typu oxokyseliny použitých pro modifikaci cytostatika na rychlost uvolňování neseného cytostatika z polymerního nosiče. Na závěr práce byla studována in vitro cytotoxicita...
|
|
|
Diagnostika diafragmového výboje ve vodných roztocích a jeho aplikace pro povrchovou úpravu nanomateriálů
Dřímalková, Lucie ; Brablec, Antonín (oponent) ; Janda,, Mário (oponent) ; Krčma, František (vedoucí práce)
Přesný mechanizmus samotného zapálení výboje v roztocích není dosud znám, ačkoli v posledních několika letech došlo k velkému pokroku a přiblížením, z nichž některá jsou nastíněna v teoretické části práce. Tato práce je rozdělena na dvě experimentální části. První část se zabývá diagnostikou diafragmového výboje v roztocích elektrolytů a druhá část je zaměřena na jeho využití k rozpadu aglomerátů (vyšší homogenizaci distribuce) uhlíkových nanotrubek v roztocích. V experimentu 1 se k diagnostice diafragmového výboje v roztocích elektrolytu používaly tři různě velké reaktory (4 l, 100 ml, 50 ml) s diafragmovou konfigurací. Diagnostika probíhala pomocí časových záznamů proudu a napětí s doplněním synchronizovaných snímků z ICCD kamery, které byly zapojeny do čtyřkanálového osciloskopu. V-A charakteristiku lze popsat pomocí tří dějů probíhajících v roztoku elektrolytu za postupného zvyšování napětí. Za postupného zvyšování napětí v roztoku dochází nejdříve k elektrolýze. Další fáze je tvorba mikrobublin či bublin, která je na křivce charakteristická mírným poklesem nárůstu procházejícího proudu. Prudkým nárůstem procházejícího proudu je zase charakteristická poslední fáze a to výbojová fáze. Vzdálenost elektrod od diafragmy nijak významně neovlivňuje V-A charakteristiku. S vyšším průměrem dírky prochází vyšší proud, což však nemá vliv na počátek generace bublin či zápalné napětí. Čím je tloušťka diafragmy vyšší, tím je potřeba vyšší napětí k počátku generace bublin a následně i k zapálení výboje. Porovnáním napětí počátku generace bublin a zápalných napětí pro PET diafragmy a diafragmy z keramiky nebyl zjištěn žádný zásadní rozdíl. Jedním z nejdůležitějších parametrů je vodivost roztoku elektrolytu. Čím vyšší je vodivost roztoku, tím je potřeba nižší napětí pro počátek generace bublin a také dochází ke generaci výboje při nižším zápalném napětí. Druhá experimentální část je zaměřena na zkoumání vlivu diafragmového výboje na uhlíkové nanotrubky. Pro úpravu uhlíkových nanočástic se používá speciálně navržený reaktor ve tvaru U. Jako elektrolytický roztok je používána vodovodní voda a vodné roztoky organických sloučenin. Výboj je generován pomocí nepulzního stejnosměrného zdroje s napětím v rozmezí 0 – 2,8 kV přiváděným na platinové elektrody umístěné v roztoku elektrolytu. Výsledky měření prokázaly, že diafragmový výboj má pozitivní účinky na rozmotání shluků a aglomerátů uhlíkových nanotrubek. Primární účinek na rozmotání mají pravděpodobně rázové vlny generované výbojem. Ukázalo se, že ošetření plazmatem v katodovém a anodovém prostoru se liší. Ošetření plazmatem v anodovém prostoru má mnohem vyšší účinky než v katodovém. Účinky rozmotání uhlíkových nanotrubek roztoku jsou dlouhodobé a neztrácí svůj efekt ani po několika měsících. Pomocí infračervené spektroskopie nebyly zjištěny žádné významné změny ve struktuře plazmatem ošetřených nanotrubek.
|
|
|
Výsledky testování nanomateriálů pro ošetření kožných ran
Juhás, Štefan ; Juhásová, Jana
Pomocí experimentů na miniprasatech jsme testovali hojení čerstvé rány ošetřené pomocí různých nanovlákenných materiálu a porovnávali se standardním ošetřením. Z předem definovaných ran se v pravidelných intervalech odebírali vzorky na histologickou analýzu, mikrobiologii, provádělo se měření ran a fotodokumentace. Z miniprasat se taky odebírala krev pro stanovení prozánětlivých cytokinů.
|
host ::
RSS.